Don't you wanna be more than friends? » chapter 2

27. září 2012 v 21:00 | Veronica |  Dont you wanna be more than friends
Tak jo, zase, nečtu to po sobě, takže ani nevím, co vám sem dávám, ale když jsem se tak zběžně dívala, tak vidím, že to je zrovna ten díl, co se mi tak moc nelíbí! :D Ale musím ho sem dát, protože by to pak správně nenavazovalo, takže no...stále! Nemusíte to číst! :D Ale děkuji těm, co si dělají tu práci aby to přečetli! :D Snad se vám ta povídka bude alespoň trochu líbit..:D

Byla to šatna, odpočívárna, herna a flákárna v jednom. Když jsme vešli, v každým rohu jsem spatřila sedět jednoho člena skupiny, co byl zahloubán do své činnosti, že si ani nevšimli, že někdo vstoupil. Martin si proto odkašlal, aby upoutal pozornost. Nepomohlo to, hlavu zvedl jeden a to jen proto aby se podíval kdo ho ruší a mě si pohrdavě prohlídl od hlavy až k patě, pak se vrátil zpátky ke své činnosti. Nervózně jsem těkala z jednoho na druhého a pozorovala jejich reakce. Vážně se nikdo z nich ani nepohnul. Taková ignorace. Nevydržela jsem to a potichu si odfrkla. Martin jen pokrčil rameny a začal mluvit, i když mu očividně ani jeden nevěnoval přílišnou pozornost.

"Jedu do té Anglie, zařizovat turné. Tady Alex, mohu vám tak říkat?" ujistil se a já jen pokývala hlavou. "Bude mít dneska na starost veškerou mou práci. Je tu nová, tak tu na ni buďte hodní a když vás požádá o pomoc, tak to uděláte." ukončil krátký proslov a otočil se na mě. "Věřím, že to tu bez problému zvládnete, kdyby bylo nejhůř, volejte na tohle číslo, ale není tu jistota, že se dovoláte pokaždé, přece jenom budu sedět několik hodin v letadle. Tady je pracovní mobil, na který volají všichni, takže kdyby to zvonilo, tak to prostě vemte a pokuste se to vyřešit. Ve složce najdete pár poznámek a i důležitá čísla pro případ opravdové nouze. Věřím vám Alex, z padesáti uchazeček jsem si vybral právě vás, tak mě nezklamte." mrkl tím jeho povzbuzujícím způsobem a odešel dveřmi, kterými jsme sem přišli. Naposledy jsem hodila zoufalý pohled na zavřené dveře a otočila se čelem zpátky k těm čtyřem. Už u mě jeden stál a vyděsil mě tak k smrti.
"Hele, jdu ven s jednou fakt super kočkou, takže kdyby volala Sammy a ptala se po Carlosovi, tak řekni, že zkoušíme nebo něco." vybafl na mě.
"Kdo je Sammy?" zavrtěla jsem hlavou a snažila se uspořádat celou tu větu v hlavě.
"Jak to myslíš, kdo je Sammy. Moje přítelkyně přece." ohradil se. Nezmohla jsem se na slovo. Carlos jen pokrčil rameny.
"To beru jako souhlas." mrkl a zmizel mi z dohledu. Místo po něm nahradil další člen. Blonďatý dlouhán.
"Ahoj, jsem Kendall." představil se a mávl na mě. "Nevíš, kde je Martin, potřebuji mu něco fakt důležitého." oznámil mi. Když jsem neodpovídala, ještě stále s myšlenkami u Carlosovi situace, pokrčil rameny a ptal se dál. "Komu jinému to mám dát, když tu není?" Zamrkala jsem abych se probrala a ukázala prstem na sebe. Kendall se usmál a strčil mi do rukou bílý list.
"Potřebuji, aby jsi zavolala na tyhle čísle a řekla jim, že se s nimi Kendall Schmidt rozchází." oznámil mi. "Jo a hlavně jim řekni, že to bylo fajn a takový ty kecy. Jsi holka, něco vymyslíš." mrkl a vrátil se na svoje místo. Šokovaně jsem zamrkala a zírala z listu na Kendalla a z Kendalla na list. Z transu mě probral až telefon, který se v mé ruce rozvibroval. S očima stále upřenýma na Kendalla jsem zvedla mobil.
"Prosím?" ohlásila jsem se.
"Martine?" ozval se z druhého konce ženský hlas.
"M-Martin tu není, odjel do Anglie, jsem jeho...zástupkyně." vysvětlila jsem a radovala se v duchu, že jsem po tom šoku zvládla zformulovat nějakou smysluplnou větu.
"No to nevadí, stejně nepotřebuji mluvit s ním. Zlatíčko, dej mi Jamese k telefonu, tady jeho máma." pořádala mě.
"J-jistě." souhlasila jsem. "James." otočila jsem se na zbylí dva členy, co se nepředstavili. Jmenovaný zvedl hlavu. "Volá máma." oznámila jsem mu.
"Máma? S ní nemluvím. Nepřišla na můj koncert." pokrčil rameny a dal se věnoval svému iphonu.
"Vole, vždyť byla v nemocnici." připomněl mu Carlos, co se zrovna připravoval u zrcadla na svoje rande.
"No, ale večer už byla doma, a stejně nepřišla." namítl.
"Měla otřes mozku." ozval se znovu Carlos.
"Prostě s ní nemluvím jasný." vyjel na Carlose. "Řekni ji, že s ní mluvit nechci." otočil se pak na mě. Nervózně jsem si přiložila mobil k uchu a nadechla se, že ji to nějak jemně přetlumočím, když mě předběhla a začala mluvit.
"Já to všechno slyšela, dej mi toho panáčka k telefonu." řekla jaksi zklamaně a smířlivě zároveň. Pokrčila jsem rameny a vykročila směrem k Jamesovi s nataženou rukou. James si ho opatrně převzal a jakmile si mobil přiložil k uchu, nastal hukot. James si musel i mobil odtahovat od ucha aby úplně neohluchl pod tím řevem.
"Ma..mami." koktal a snažil se něco říct, aby ji uklidnil. Ostatní členi se začali neovladatelně smát. James na to zrudl a raději ve spěchu opustil místnost. Byla jsem ze všeho vážně vedle a to jsem netušila, že tomu ještě není konec. Celý tenhle den byl jedno velký překvapení. Jeden si podvádí svoji přítelkyni, druhý chodí s několika holkami zároveň a třetí je zřejmě urážlivý mazánek, co rád trápí ženu, co mu dala život. Ten den jsem dostala ještě pár telefonátů od plačících fanynek, jednoho moderátora z rádia v LA, kterému slíbili, že se dostaví a nebo majitele nahrávací společnosti Sony Music, co si na ně ztěžoval, že včera zničili kabinu s mikrofony a dneska ani nedorazili na smluvenou schůzku. A hlavně telefonát se Sammy byl pro mě takovým tím zlomem. Mluvila jsem s ní půl hodiny a snažila se ji nějak utěšovat. Neumím lhát, nikdy jsem neuměla a zadělala tak vždycky na problémy jak mě samotné tak i někoho dalšího. Byla jsem na Carlose strašně naštvaná, ne jen že po mě chtěl abych lhala, on si ještě podvádí tak milou dívku jakou byla právě Sammy. Bylo toho moc. Kluky jsem neznala, nebyla jsem jejich fanynka, jen jsem si občas poslechla nějakou tu písničku, když ji hráli v rádiu nebo koukla na interview v televizi. Vážně jsem si ale nemyslela, že to jsou jen hvězdičky s vysokým egem, co se před kamerou a před fanoušky jen přetvařují. Měla jsem v hlavě zmatek, ale jedno jsem věděla jistě, na lhaní přítelkyním a utěšování rozrušených fanynek jsem neměla povahu. Často se řídím heslem "Nikdy to nevzdávej." Ale tohle nemůžu vydržet. Od kluků jsem utekla asi o čtyři hodiny později. I to bylo myslím dostatek na to, abych si o nich udělala obrázek a vyhodnotila danou situaci. Tahle práce za to nestojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrslucij your sb mrslucij your sb | Web | 27. září 2012 v 21:57 | Reagovat

taaaak to je zajímavý díl :) honeeem další :)

2 brre brre | E-mail | Web | 28. září 2012 v 12:28 | Reagovat

haha tohle je dobrej díl:-D a ještě lepší bude pokráčko:-D

3 mrslucij your sb mrslucij your sb | Web | 28. září 2012 v 14:31 | Reagovat

[2]: ty už si to jako četla?? :D tseee :D

4 brre brre | E-mail | Web | 28. září 2012 v 15:47 | Reagovat

[3]: jj:-D takže vím co bude dál:-D

5 andyg26 andyg26 | E-mail | Web | 28. září 2012 v 19:00 | Reagovat

to  je zajimaví díl a prosím co nejdřive pokračko chci se dozvědět co bude dál :D

6 Miki* Miki* | Web | 28. září 2012 v 20:27 | Reagovat

hej akože úchvatné :D  :D  :D teraz mi to príde akože sú taký v skutočnosti :-D pekne ďakujem, mám teraz o nich zlý obrázok :D :D hej a ako nevynechala si nejak Logana ??? :D

7 brre brre | E-mail | Web | 29. září 2012 v 7:29 | Reagovat

[6]: Logan je pak dokonalej všude a vždycky:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
http://www.karaoketexty.cz
Flag Counter